Elektrokardiograf je nástroj používaný ke kontrole, zda není problém se srdcem. To musí každý vědět, takže víte, jak to funguje? Víte, jak to funguje? Pojďte se podívat na 39!
V klidovém stavu bude určitý počet kladně nabitých kationtů uspořádán mimo membránu a odpovídajícím způsobem bude stejný počet záporně nabitých aniontů uspořádán uvnitř membrány. Potom je potenciál mimo membránu vyšší než potenciál uvnitř membrány, který se nazývá polarizace. Ve stavu polarizace není žádný potenciální rozdíl. Křivka potenciálu zaznamenaná aktuálním zapisovačem v tomto okamžiku je tedy přímka, tj. Ekvipotenciální čára elektrokardiogramu povrchu těla.
Když jsou stimulovány kardiomyocyty, do určité míry se změní permeabilita buněčné membrány, do membrány rychle proudí velké množství kationů a membránový potenciál se změní z negativního na pozitivní. Tento proces se nazývá depolarizace. V celém srdci současný zapisovač také zobrazuje tento proces potenciální změny jako křivku. Tato potenciální křivka se nazývá depolarizační vlna. Z technického hlediska je to síňová P vlna a komorová QRS vlna na elektrokardiogramu povrchu těla.
Po depolarizaci dochází k procesu repolarizace. Nejprve se z buněčné membrány vypustí velké množství kationtů a potenciál membrány se změní z pozitivního na negativní a vrátí se do původního polarizačního stavu. Aktuální zapisovač pokračuje v záznamu repolarizačního procesu a generuje repolarizační vlnu. Tento proces je velmi pomalý, takže repolarizační vlna je také nižší než depolarizační vlna. Nakonec, po repolarizaci všech kardiomyocytů, se vrátí do polarizovaného stavu. V současné době neexistuje žádný potenciální rozdíl mezi kardiomyocyty v různých částech. Odpovídajícím způsobem bude elektrokardiogram povrchu těla zaznamenávat také ekvipotenciální čáry.

